Zázvorovka kvašená droždím
8. září 2012; přečtete za 3 minutyZdivočelé bioženy mívají tendenci ztotožňovat Candida albicans se Saccharomyces cerevisiae, protože kvasinka jako kvasinka, neasi, a kvasinky jsou zlo, jednak to děsně svědí a pak to hlavně promoří celé tělo a člověk pak má strašlivé příznaky, které by psychiatr ze staré školy nazval neurastenií,což se musí léčit velmi, velmi alternativně, protože doktoři to neumí léčit ani diagnostikovat a tvrdí, že když v kultivacích žádné kvasinky nejsou, tak tam prostě nejsou. Žoldáci farmakofirem! Nebo firem na výrobu droždí.
A tak droždí patří mezi zakázané fuj potraviny a jen domácí kvásek je vzat na milost. Bez ohledu na to, že jaksi aby fungoval, tak tam i ta saccharomycesa přítomna být musí. Naštěstí pekařské a pivovarské droždí je kvasinka neškodná, ba naopak, je vysoce prospěšná. A pokud byste i přesto měli pochybnosti o její mírumilovnosti, tak vězte, že dost účinně ji demoralizuje kyselina v žaludku. Nikterak nepopírám možnost lokálního přemnožení kvasinek v periferiích (i bez nadsázky je totiž trávicí trakt vnější prostředí — díra, která vede tělem člověka), ale kdo má napadený celý organismus tak leží na JIP a předtím hlavně utrpěl velmi zásadní selhání imunitního systému. A dieta bez cukru na to prostě nezabere.
No jo, no jo — zpět k zázvorovce.
Použila jsem stejný základní roztok, jako u ostatních zázvorovek. Ve vyvařené nádobě (v mém případě zavařovací sklenici) jsem smíchala 5 % celkového objemu nastrouhaného, omytého ale neoloupaného zázvoru, 20 % cukru, 75 % vody a větší špetku sušeného droždí. Nechala jsem to stát v kuchyni pod zagumičkovanou mikrotenovou folií.
Kvasit to začalo prakticky okamžitě a druhého dne už to bylo mléčně zakalené a moc to nebublalo. Sušené droždí bylo jednoznačně nejrychlejší kulturou. Mělo to drobnou nevýhodu — ta drožďová chuť tam byla přítomná, a to i po pečlivém zcezení. Nefiltrovaná by pak jistě byla i cenným zdrojem vitamínů B, ale jakkoliv mám drožďovou polévku i pomazánku ráda, tak pít to nasladko nemusím. Základní chybou, kterou jsem tu udělala, byly jednoznačně poměry — těch kvasinek jsem tam prostě nasypala moc. Ve větším množství by se to ztratilo a převládl by zázvor. Jen by to holt trvalo o trošku déle. Pokud chcete vyrábět zázvorovku ve velkém a netrváte na přítomnosti bakterií mléčného kvašení, tak tohle je nejlevnější a nejrychlejší postup. Navíc saccharomycesa je holka odolná, a tak můžete limonádu už od začátku ochutit dalším kořením, citrusy nebo ovocnou šťávou.
2 komentáře
jedna z prvních věcí, kterou jsem kvasil byl takový bylinný utrejch, který jsem snad sladil zbytkem sladěnky (ječmenná nebo pšeničná). nebylo to nic moc ani na čuch ani na chuť. ale na tělo i ducha mi to udělalo dobře jako nějaký tajemný lektvar pralesních šamanů. přelil jsem to do tmavé láhve od saké a dal do spodního regálu v kuchyni mezi prázdné láhve, čekající vína apd. když jsem po velmi dlouhé době si dělal v tom inventuru, abych zjistil kolik tam mám lahví a co v nich a tak, našel jsem tu láhev a už ani moc nevěděl co v tom bylo. a dozrál mi v tom nádhernej nápoj, velmi vyrovnaný, s ušlechtilou kyselinou, ale čistě vykvašenou, žádné startéry ledvinových kamenů z kyselých hroznů. takže možná zkuste zapomenout a založte si to na nějaký čas do klidného kouta, s nižší, ale hlavně stabilní teplotou, nejlépe v temnu. a možná se stane zázrak 🙂
Aha, tady je chyba v tom, že jsi nenechala usadit kvasinky a nepřelila jí. Takhle se ginger beer dělá jinak. Ve velkém fermentoru se nechá vykvasit úplně do ticha, pak se stáhne z kvasnic a stočí do lahví, když už je čirý. Do každé lahve se pak dá lžička cukru a nechá 14 dní až 3 týdny natlakovat.