Jarní (ne)očista
27. března 2013; přečtete za 22 minut
S blížícím se jarem se média a blogy zaplňují články o jarní očistě, o potřebě detoxikace, o tom, jak jsme všichni zkažení, porouchaní, zanešení jedy a vůbec. Mám slabost pro obskurnosti a podivné kejkle, které je euroatlantický člověk ochotný zkoušet, a patří k tomu i zvědavost, jaké pro to má asi důvody. A když už mám ten blogýsek, kde se pracuje se střevním obsahem a enzymy a tak nějak se zdravými věcmi, tak mi nedá neublognout právě o očistách.
Ještě než to rozkliknete — ten Freud v úvodním obrázku není náhodou. Byli jste varováni! Jo a bude to dlouhé a rozvleklé.
Letmý úvod do potřebné terminologie
Čím jsem starší, tím s narůstajícím zděšením zjišťuju, že Freud měl vlastně pravdu. Ani ne tak pravdu odborného článku, ale pravdu dobré básně. Je absurdní brát ho doslova a aplikovat plošně na všechny a všechno (a že on sám k tomu měl sklony), ale pokud jeho postřehy budete brát spíše jako inspiraci, uvidíte spoustu pronikavých vhledů do duše člověka euroatlantické kultury. Určitě doporučuju přečíst alespoň Psychopatologii všedního života.
Pro článek o jarním detoxu ovšem potřebuji nejprve nastínit jeho teorii o psychosexuálním vývoji člověka. Protože čím víc jsem toho o nejrůznějších očistách a očistných technikách slyšela, tím jsem přesvědčenější, že to je téma jak vystřižené z psychoanalytické pohovky.
Pro ty, kdo se v tematice orientují jen upozorňuji, že ono nastínění bude zanesené dalšími autory, kteří na Freuda navazovali a mým vlastním ne-pochopením tématu. Přeci jen to píšu pro vlastní blog, ne do odborného věstníku.
Freud přiznal člověku sexualitu už od narození. Ne jako hotovou věc, ale jako základní životní sílu — libido, která se postupně vyvíjí a mění — zejména co se zdrojů uspokojení týče. Hlavní protisíla, která tuto touhu po slasti formuje, je společnost — představovaná rodiči a vychovateli dítěte.
Počáteční stádium je orální fáze a trvá zhruba první rok. Dítě saje mléko (sladké a tučné), cítí se neodděleno od matky, které buď naplňuje jeho čistě sobecké potřeby, anebo kojence nechává frustrovaného až deprivovaného. Pokud se touto fází života propluje bez větších potíží, výsledkem je vybudování základního pocitu důvěry ve svět a druhé lidi. V případě problémů v této fázi života vzniká orální fixace, která posléze formuje závislou osobnost, která bude mít jednak sklony vázat se přehnaně na cizí lidi a také zneužívat návykové látky či činnosti všeho druhu.
Další je anální fáze mezi druhým a třetím rokem dítěte. Zdroj slasti je zde vylučování — přiznejme si, pořádně si ulevit na záchodě je velmi, velmi příjemný pocit. Dítě se setkává s prvními povinnostmi a prvním větším tlakem společnosti — musí se naučit udržovat čistotu a korigovat své chování jinak, než jen na snahu upokojit své tužby.
Zároveň se zde začíná formovat pevně uchopené „Já“ a vědomí odlišnosti od druhých lidí. A uvědomění si, že mohu říct ne — známé období vzdoru. Dítě je chváleno za to, když udělá krásný bobek do nočníku nebo plísněno za pokakání se. Objevuje pocit hanby a hrdosti při znečištění.
Mějte, prosím. na paměti to o té básni a odborném článku, právě tahle část je velmi snadno zpochybnitelná (stačí řešit nácvik čistoty jinak, než jak ho znal papá Freud), ale zároveň je klíčová část pro zbytek článku.
V případě, že tady jde něco špatně, vzniká anální fixace, která posléze vede k anakastickému typu osobnosti. K člověku, který má jako klíčové téma kontrolu, hromadění, stud, pocit nečistoty a podobně. Zároveň je sem kladen původ budoucích sadomasochistických tužeb.
Jen co se člověk naučí chodit na záchod, objeví možnost hrát si s genitáliemi a nastává fáze falická. Hlavním zdrojem slasti je zde masturbace a člověk zjišťuje, že jsou kluci a holky odlišní a Freud do této fáze života klade nutnost vyřešení onoho slavného oidipovského komplexu. Komu se to nepovede, vypěstuje si falickou fixaci a vyroste z něj narcista.
Zhruba s nástupem do školy přichází latentní fáze, kdy se libido utlumuje a člověk se věnuje všemu tomu novému, co musí poznat — i zde je možné ustrnout — stanete se pak upozaděným, nenápadným, asexuálním člověkem.
No a s pubertou přijde počátek fáze genitální, kdy je potřeba se naučit souložit s někým druhým tak, aby oba byli spokojení. Jo a taky se naučit pracovat, protože milovat a pracovat je to, co podle Freuda stačí k plnému a spokojenému životu.
Anakastická kultura
Začalo to patrně s osvícením a první vrchol to mělo právě koncem 19. století — tedy v době Freuda. Víra v to, že rozum může plně kontrolovat svět ve kterém žijeme, že míra úsilí koreluje s mírou úspěchu, že hygiena je základ zdraví. Co je nečisté, je zaostalé a musí být vymýceno světlem pokroku. (No dobrá, v 19. století skutečně byla základní hygiena klíčové téma — viz tragédie doktora Semmelweise, který jen chtěl, aby si doktoři myli ruce. Ale od reklam na sterilní domácnost je to trošku rozdíl).
A byl to právě Freud, který svou prací zhuštěnou do bonmotu „nejsme pány ve svém domě“ poukázal na omezenost vlády vůle a racia. Přidal se tak k velkým bořitelům trůnů Koperníkovi (nejsme středem vesmíru) a Darwinovi (jsme jen další živočichové). A právě tento zdánlivě rouhačský názor o slabosti toho rozumného v nás definitivně potvrdily dvě světové války v rozmezí 20 let.
Ovšem to, že jste vymysleli něco, co sice velmi přiléhavě popisuje realitu, ale vyžaduje významnou dávku sebereflexe, ještě neznamená, že se to stane běžně rozšířenou a přijímanou ideou. Zejména když to nijak nepomáhá zmírnění existenciálních úzkostí a případných psychických zranění z dětství.
A tak se hned v padesátých letech, spolu s poválečným ekonomickým boomem v západním světě, začíná opět vzmáhat důraz na čistotu, dokonalost, na to, že komu se nedaří, ten se dost nesnaží.
Trošku to nabořili koncem 60. let hippies a nástup postmoderny, ale právě impulsy od květinových dětí a míšení s některými myšlenkami dálněvýchodních kultur nakonec daly vzniknout skvělému byznysu „Nového věku“. Je sice potřeba opustit zlé, racionální myšlení, ale tak jako tak je potřeba více a lépe meditovat, dodržovat více či méně absurdní diety, aby člověk očistil své tělo, případně se postupně vzdávat zlé, špinavé tělesnosti a kupovat další knihy, jezdit na další semináře, protože když se člověk neposouvá k osvícenosti, tak se prostě málo snaží a je to jeho vina. A tu je potřeba se kát a očistit. A jsme zase u strýčka Sigmunda.
A je ošklivou zlomyslností historie, že padesát let po kalifornském létě lásky je právě Kalifornie živnou půdou velkobyznysu s new age proprietami, zemí zaslíbenou pro plastické chirurgy a prodejce dezinfekčních prostředků a myšlenky o Novém věku daly vzniknout efektivnějším marketingovým nástrojům.
O různých jazycích a pseudovědě
Můžete mluvit o čchi nebo o vnuknutí od bytostí z jiných dimenzí. Nebo o vílách a Perunovi nebo o tajemství eucharistie. Nebo můžete mluvit o kinetické energii, krebsově cyklu nebo lafertově křivce. Jen to prosím nemíchejte. Vezměte někdy do hospody fyzika a nechte ho si postěžovat, co dělá lid termínu energie…
Jazyk víry a jazyk vědy je něco naprosto jiného. Stejně jako jazyk kupeckých počtů a jazyk zamilovanosti, jazyk účetní uzávěrky a jazyk sonetu. Vzhledem k tomu, že všechny takovéto „jazyky“ jsou formulovány skrze náš mozek, tak mohou na první pohled vypadat a znít, jako že jde o jednu a tutéž věc, ale ve skutečnosti jsou to naprosto odlišné způsoby uchopování reality, konstruované podle zcela odlišných pravidel a slova, která mohou znít stejně, mají zcela odlišný význam. Komu se nelíbí metafora s jazykem, tak tomu bude říkat diškurs (to se podle prof. PhDr. Rudolf Kohoutka, CSc smí!)
To, že používám různé komunikační nástroje pro různé situace, je naprosto běžné a v pořádku. Průšvihy začínají v okamžiku, kdy je začnete míchat dohromady. Běžně se to děje z neporozumění — ano, třeba moje účetnictví bohužel může velmi snadno připomínat postapokalyptický horor. Ovšem záměrné míchání rozdílných jazyků taky může být motivováno velmi zištnými zájmy — chci vzbudit dojem, že vlastně jsem vzdělaná a kultivovaná a tak před lidmi hraju, že mluvím plynně francouzsky.
Nebo mám základní obchodní talent a jsem si vědom toho, že rozhodnutí o tom, co koupím, anebo který mem uznám za platný, je částečně ovlivňováno racionálním rozhodnutím, ale emoce jsou většinou ještě důležitější. A protože v naší kultuře věda představuje velmi zásadní autoritu a základ vědeckých výzkumů je přeci jen racionální a ověřitelný (a pocit porozumění něčemu dává pocit kontroly), bývá pro prodejnost čehokoliv velmi výhodné smíchat dojem, že to vědci schvalují, s nějakou emocí. Většinou strachem a studem, protože lidé se silnější či slabší anální fixací mají potřebu co? Hromadit. A proto jsou ochotni kupovat či zkoušet nové a nové nesmysly v touze, že tentokrát to už určitě zabere.
Je tedy potřeba najít nějaký podružný jev, který někde nějaký vědec popsal, naprosto neplatně generalizovat tento jev na běžnou populaci a tvrdit, že ochrání před tím, čeho se budoucí kupující bojí. Velmi výhodné je také přidat tvrzení, že vědci o tom sice vědí, ale zlé farmakofirmy, naftové lobby nebo kdokoliv jiný jim brání v tom, aby toto zázračné vědění předali lidstvu. To už se tedy nevejde do klasické Freudovy teorie o psychosociálním vývoji jedince, protože to je ze šuplíku sociální psychologie — té části o tom, jak jsme smečková zvířata a potřebujeme někam přináležet a jak kohezi skupiny pomáhá vnější nepřítel nebo pocit exkluzivity (my umíme, víme, používáme něco, co ostatní ne — máme lepší magickou zbraň než Oni).
Klasikou budiž koloidní stříbro a argument, že ho s sebou měli i kosmonauti v misích Apollo. Měli — ale jako dezinfekci vody v nízkých koncentracích. Ne proto, aby ho pili jako lék. Ale to prostě nevysvětlíte, protože u prvotních prodejců zázračné metody to může být podvod a záměrné matení jazyků, ale pak už se to celé rozjede pomocí zástupů přesvědčených věřících, kteří pidžin vědeckého a magického jazyka slyší jako rodnou řeč vlastních tužeb.
Kam se poděla stará dobrá nervová slabost?
Pokud chci vyvinout novou zázračnou metodu, odstěhuji se ideálně do Kalifornie, najdu si nějaký okrajový jev ve fyziologii člověka, opentlím to spoustou skvělých termínů a případně do toho zamotám něco dálného východu a budu se to snažit prodat jako novou skvělou věc na to, jak dosáhnout kontroly nad svým životem a zdravím. Stačí koupit pilulku, podstoupit více či méně bolestivý rituál, jet na náš seminář, koupit si naši knihu a když se budete pořádně snažit a dělat to správně, tak už konečně nastane ten americký sen a za svůj správný život budete odměněna královstvím Božím zde na Zemi.
Celé to má několik vtipných momentů.
Ony procedury podléhají módě — maximálně tak ve dvouletých intervalech se témata mění. Byl to autogenní tréning a Silvova metoda kontroly (sic) mysli, byla to šankhaprakšálana, byla to pí voda, byly to klystýry, bylo to zbavování se kvasinek a plísní, nyní dojíždí odkyselování a nastupuje odčervování a raději nevědět, co dalšího přijde.
Zkuste se podívat, jaké bývají uváděny počáteční příznaky toho, že jste vážně nemocní a musíte dělat tu danou proceduru, jinak umřete velmi brzo a v hrozných bolestech. Jsou to příznaky toho, čemu doktoři původně říkali neurastenie — celková nervová slabost. Pak do toho přišel Freud s neurózami a nyní je to spojováno s přílišným stresem a úzkostnými poruchami. Ale princip je pořád stejný. Staří praktikové to léčili pravidelnými dlouhými procházkami, železitými víny a výživnou stravou ;-). A překvapivě také musíte v popisu toho, proč určitě máte střevo zanesené kilogramy hnijících vrstev nebo proč jste prolezlí plísněmi či červy (anální pocit viny, křičí strejda Zikmund), vždycky najít doušku o tom, jak to běžná medicína neumí nebo z důvodů spiknutí zlých farmakofirem nechce diagnostikovat. A proto je zcela zbytečné věřit svému doktorovi, který říká, že všechny výsledky jsou v normě a je potřeba absolvovat ty procedury, které se vám snaží prodat.
Lidé, kteří mívají tendence neodhadnout rozložení svých sil, což se posléze projevuje nediagnostikovatelnými somatizačními problémy, bývají také často sugestibilní. Navíc většina zázračných metod s sebou často nese i základní rady jako jíst více syrové stravy a chodit do přírody. Takže po aplikaci dané metody se člověku uleví. Zároveň tím člověk přebírá část kontroly nad svým životem — něco dělá a ono to má požadovaný výsledek, poslouchá někoho daleko moudřejšího, než je on sám (rodičovská figura). A když to nezabírá tak, jak je popisováno na netu, tak to znamená, že já to dělám špatně (stud, s análním obdobím je spojen vznik studu a kdo tam ustrne, tak je jím napadán velmi, velmi často) a musím se víc snažit (protože když se chce, tak jde všechno, neasi).
A nezapomeňte pak vyfotit záchodovou mísu
Klasickým příkladem budiž vypuzování žlučových kamenů pomocí hladovky, jablečné šťávy, síranu hořečnatého, čtvrtlitu litru oleje a citronové šťávy. Konkrétní návody najdete na internetu. Z vědy si to bere existenci žlučových kamenů, poznatek o tom, že pektin změkčuje žlučové kameny, že síran hořečnatý patří k cholikinetikům, že žlučové kameny jsou uvolňovány do střev a že při požití tuků se uvolňuje žluč, se kterou případně odchází i ony žlučové kameny. Jenže…
Jenže najednou máte ve žlučníku stovky žlučových kamenů, které nejsou vidět na lékařských přístrojích, protože hloupí doktoři umí zachytit až ty hotové a zformované, a vy, protože jste špatní a špatně žijete, tak máte špatné tělo, které si neumí poradit samo, a proto se necítíte dobře, máte málo energie, špatně spíte a tak dále.
Ale je tu záchrana: udělejte rituál a zbavíte se stovek žlučových kamenů. A když se takhle budete trestat pravidelně, tak si játra očistíte a budete šťastní, krásní a zdraví. Jediné, co pro to musíte udělat, je držet den hladovku (pokání se s půstem spojuje velmi často), kde pijete hodně jablečné šťávy a pak se napájíte roztokem síranu hořečnatého, který je jednak opravdu hnusný a druhak silně projímavý — když očista, tak průjem, to dá rozum. A pak večer před spaním smícháte čtvrt litru oleje s citronovou šťávou, vypijete to na ex, půjdete spát a ráno ve stolici najdete stovky vypuzených žlučových kamenů. Další den vám sice bude zle (trest za vaše předešlé hříchy), ale pak budete jak znovuzrozený!
Má to droboučkou nevýhodu. Ty věci, které najdete v raním průjmu, nejsou žlučové kameny, ale zmýdlovatělý olej. Podrobně vysvětlené to najdete zde. Ovšem daleko častěji na netu najdete zapálené diskuze očišťovačů, kteří ráno své nálezy vybírají, uschovávají, fotí si je a vzájemně si je ukazují přes internet. Jestli tohle není chlubení se mamince, jaké jsem udělal pěkné kaků, tak už nic.
Pokud skutečně má někdo problémy se žlučníkem, tak o tom jistě ví a má celkem specifičtější problémy (zánětu nebo žlučového kamenu si prostě všimnete — dost to bolí) a především tedy opatření je třeba dělat méně radikální, ale zato dlouhodobá. Ta jablka jsou prima nápad, pektin vážně pomáhá, ale je potřeba jíst je dlouho a pravidelně, se šlupkou a dužinou, protože jen v samotné šťávě toho pektinu moc není. A pak tedy změnit stravu tak, aby žlučník nebyl přetěžovaný a redukovat stres. Ale to je málo působivé a neobsahuje to rozhřešení skrze bolestivý rituál.
Ještě větším nesmyslem je odkyselování. Je pravda, že acidita moči souvisí s tím, co jíte — více bílkovin znamená více dusíkatých metabolitů a to znamená vyšší koncentrace kyseliny močové. Ale nemá to prakticky žádnou souvislost s acidobazickou rovnováhou organismu. Tedy pokud jste si právě nedali půllitr brzdové kapaliny.
Mechanismus udržování pH ve vnitřním organismu je velmi efektivně fungující věc a jakékoliv jeho narušení je spojeno s život ohrožujícími stavy. Tedy nikoliv s běžnou neurastenií, popisovanou jako důsledek překyselení těla. Podrobnosti třeba tady nebo u Margit. Když se podíváte na doporučení jak jíst, co jsou tedy ty zářné zásadotvorné potraviny, tak zjistíte, že jde o klasická doporučení racionální stravy — omezit bílkoviny (aby to pH kleslo) a hlavně vynechat věci jako kouření, alkohol, přidat syrovou zeleninu a ovoce, přidat složité škroby. Ano — po tom se člověk začne cítit lépe a navíc má v ruce magický papírek, který mu ukazuje, že ovládá své tělo a tedy i svůj život (mimochodem next big thing bude patrně naopak dokyselování žaludku).
Ani vypuzování žlučových kamenů, ani odkyselování nám tak průměrně zdravým neurotikům nic moc závažného neudělá, daleko rizikovější jsou pravidelné klystýry a očista střev od usazenin. Ve střevech se nic neusazuje. A i kdyby usazovalo, tak stačí den diety a trocha projímadla a je to pryč, jak se ukazuje na milionech kolonoskopií. Existuje choroba, při které dochází ke vzniku zvápenatělých koprolitů. Ale opět — dost to bolí, doktor to pozná a není to běžný stav, se kterým je třeba počítat. Kdo nevěří, tak si projde záznamy kolonoskopií pro mediky nebo půjde opít nějakého gastroenterologa a zkusí z něj vytáhnout statistiku, kolik že viděl těch nánosů v lidských střevech.
Ovšem pravidelné užívání projímadel nebo pravidelné klystýry sice velmi těší libido, ustrnulé v análním období, ale dost aktivně poškozují střevní prostředí a motilitu. A zase tu je cítit klasický étos — jsem špinavá, usazují se ve mně nánosy hoven, musím to vyplachovat a musí to bolet, jinak se nedostaví onen pocit očistné úlevy.
A cizopasníci, kteří se vám rozlezou po těle a způsobí rakovinu? Původně s tím přišla paní Hulda Clark (mimochodem krom cizopasníků taky flusala žlučové kameny a propagovala další z řady zázračných přístrojů, co dělají *ping! — zapper). A víte na co umřela? Na rakovinu. Byť alespoň v pokročilém věku, ne po padesátce, jako zakladatel makrobiotiky.
Pokud budete jen jíst hodně česneku a chilli, popřípadě pít nějaké bylinné čaje, tak se vám nic nestane, ale než začnete užívat tablety na odčervení koňů (protože příčetný lékař vám jen tak antiparazitika nenapíše a ty pro malá domácí zvířata přijdou v přepočtu na lidské kilogramy dost draho), tak si prosím najděte nějakého kamaráda patologa, vezměte ho do hospody (obvykle se nenechají moc přemlouvat) a zkuste z nich vytáhnout kolik procent čerstvých mrtvol, které pitval, bylo napadeno cizopasníky…
A tak dále a tak dále — ad libitum, ad nauseam.
Co v tomhle článku netvrdím
Jedna ze základních logických pastí většiny alternativních teorií je nepatřičná generalizace. To plyne z naší vlastní velmi časté chyby při vyhodnocení čehokoliv. Máme potřebu mít věci v souvislostech a v zapadajících celcích. Daleko častěji si upravujeme vnímání světa a informací tak, aby to sedělo do našich vlastních struktur, spíš než bychom měnili a přizpůsobovali tuto vlastní strukturu vnější realitě (která navíc při vhodném filozofickém postoji může být velmi sporná). Proto často předpokládáme, že když někdo říká A, tak zároveň říká i B, C, D, E a tak dále. Nebo že platí „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ a že když se tedy člověk vymezuje vůči jednomu fenoménu, tak tím zároveň projevuje postoj i k dalším. Popřípadě máme pocit, že když někdo zpochybňuje nějaké tvrzení, tak že musí předložit daleko lepší řešení, protože jinak umí jen bořit a ničit.
Proto bych ráda nastínila i to, co v tomhle článku neříkám.
V žádném případě neříkám, že vědecké poznání je nejlepší a jediný způsob výkladu světa. Dokonce ani neříkám že po vykonaných očistných procedurách se člověk necítí lépe. Neříkám ani, že průmysl a globalizace neovlivňuje zdravotnictví. Neříkám, že současné zdravotnictví je všespásné a že doktorům je třeba ve všem věřit, protože všemu rozumí. Přímo popírám, že vědecká metoda umí postihnout veškeré aspekty života a že nějaká studie odpoví na vše, co člověk potřebuje vědět. Neříkám, že jsme vlastně všichni zdraví. Rozhodně neříkám, že životní styl nemá vliv na to, jak funguje naše tělo. Stejně tak nepopírám existenci acidóz, chronických otrav, parazitů nebo kalcifikovaných novotvarů v trávicím traktu. Až na to, že to prostě nejsou běžně rozšířené problémy a mají daleko výraznější příznaky, než běžně popisované symptomy, kvůli kterým si nutně musíte koupit vhodný zázračný lék nebo absolvovat procedůru.
A co je nejvtipnější — já v žádném případě netvrdím, že v přechodu mezi zimou a jarem je nezdravé alespoň krátkodobě změnit životní rytmus a stravu.
Něco jako závěr a shrnutí
Ve většině případů je naše tělo celkem slušně schopné si poradit s tím, co po něm chceme. Pokud vyloženě nežijeme v toxickém prostředí a zacházíme s ním alespoň trošku rozumně, zvládá fungovat a samo se regenerovat na velmi vysoké úrovni. Až na výjimky v podobě těžkých kovů nebo látek rozpustných v tucích se dokonce ani většina věcí v těle neukládá, ale jsou metabolizovány a/nebo vylučovány. Někdy je tento proces velmi nepříjemný, jak si otestuje každý, kdo měl kdy kocovinu, ale játra a ledviny to zvládají celkem slušně.
A v okamžiku, kdy to přestanou zvládat, tak onemocníte většinou velmi citelně, rozhodně ne neurčitými bolestmi a únavou, které používá většina zázračných očistných metod jako způsob, jak vás vystrašit, že jste špatní, nečisti a je potřeba s tím udělat něco dostatečně radikálního, abyste získali kontrolu nad sebou samým.
Ráda bych to zobecnila — pokud vás někdo přesvědčuje o tom, že se necítíte extaticky šťastní proto, že se někde v těle hromadí něco, co je nečistého, jedovatého a tak dále, a že musíte podstupovat nějakou více či méně bolestivou rituální kůru, vzpomeňte si na Sigmunda a zvažte, jestli by vlastně nestačilo o trochu lépe jíst, víc spát, občas zajít do přírody, trochu si zacvičit a odpočívat tak, aby se tělo mělo kdy zregenerovat.
Pokud vám radikální změny a trocha bolesti při nějaké proceduře posléze vyplavuje endorfiny a cítí se dobře — prosím, je to vaše tělo. Ale zkuste nemíchat jazyky do pidžinu očišťovačů. Zaveďte si libovolné rituály, ale nesvádějte to na vědu, kde navíc ta zlá, organizovaná a metodologii respektující věda musí tu správnou popírat a potírat. Jo a pěkně prosím — najděte něco jiného, než pravidelné klystýry. Nedělá to dobře střevní mikroflóře.
A ještě jako cvičení porovnejte délku a srozumitelnost tohohle článku a údernost a působivost třeba tohohle sdělení.
P.S. Vzhledem k množící se povaze některých komentářů bych ráda zdůraznila, že kdo neargumentuje věcně a k věci, odhaluje spíše daleko více o sobě, než o tom, co vlastně chtěl vyjádřit.
P.P.S. Nápověda pro ty, kteří by mě chtěli přesvědčit, že jaterní flusání není jen rituál, ale že skutečně dělá to co proklamuje, tedy zbavuje žlučník stovky žlučových kamenů: V případě, že jsou nějaké věci prokazatelné, je potřeba k jejich vyvrácení používat stejný jazyk — tedy nějaké věcné důkazy. Pokud žlučové kameny všeho druhu jsou viditelné na ultrazvuku ve všech stádiích svého vývoje (a to i u bezpříznakových pacientů) a po rozboru toho, co se najde v exkrementech po jaterním flusání, se ukázalo, že jde o saponifikovaný olej, je potřeba najít něco, co dokáže že nejsou vidět a že to jsou žlučové kameny. V případě jakékoliv jiné argumentace se dopouštíte základních chyb, které ukazují buď na to, že buď problematice nerozumíte, anebo záměrně manipulujete — tedy mícháte odlišné jazyky dohromady.
P.P.P.S. Drazí očišťovači, jenž máte potřebu mi vysvětlit, jak to doopravdy je, a svým rigidním stylem komunikace a argumentace pouze potvrzujete zde vytčené premisy: Zkuste rozdýchat svou touhu bránit svoje pokusy o najití kontroly nad sebou samými, neskákejte na základní egoobranné pasti a zkuste diskutovat věcně a v adekvátním „jazyce“. To je klíčové sdělení tohoto článku. Naopak sdělením není to, že vaše rituály nemají oporu v lidské fyziologii. To ví každý, kdo si dá jen trošku práce fyziologii porozumět.
Pokud nevíte, o čem píšu, tak doporučuju nepřidávat se k zástupu vašich předchůdců, kteří přečetli, nepochopili, leč stejně se museli pustit do vysvětlování, jak mají spoustu sexu, co onehdá vykadili, a jak měli supernánosy toxinů všude, leč teď už jsou čistí a mají to pod kontrolou.
P.P.P.P.S. Vláďa: Často stačí nepřispívat do diskusí větou, která je uvozena slovy „Z vlastní zkušenosti vím, že…“. Vlastní zkušenost nikdy nepřetluče hordy dat a publikovaných vědeckých výzkumů. Jde o běžně známý argumentační klam nereprezentativního vzorku.
Zuzka Ouhrabková
Blog jsem pro vás začala psát v roce 2012 z nadšení nad knihou Síla přírodní fermentace od Sandora Katze, kterou jsem i později přeložila, a od té doby už mě tato obskurní záliba v oprašování mikroorganismů nepustila.
Profesionálně se věnuji práci na projektu Paměť národa pro neziskovku Post Bellum.
Umím vymyslet kvašenou recepturu či vám poradit co kvasit ve vaší kavárně/bistru/nálevně. Fakt mi jdou nejrůznější rešerše Pro veřejnost pořádám i praktické workshopy, v případě zájmu mi prosím pište na e‑mail.
53 komentářů
Ježiš, to bylo dlouhý, ale boží! Naprosto se vším souhlasím. Kde si o tom můžu koupit knížku? Abych podle toho mohl žít.
Vymyslím nějaký seminář! Hm… inoxikační seminář?
Skvělý článek! Díky 🙂
Díky, jsem se docela nasmála! Kdybys chtěla zase někdy komentovat nějaké ty nové způsoby očisty, sem s tím! :o)
Zajimalo by me tedy co na tech obrazcich z tech ocist ukazuji ty lidi,kdyz se v tele nic neusazuje?
to se musíš zeptat autorů obrázků. Ale doby kdy fotografie nelhala … no ty nikdy neexistovaly.
Ale v případě jaterního flusání to je zmýdelnatělý ten olej — v takovém množství ho vážně tělo neumí vstřebat. U detoxifikačních nápastí a koupelí nohou to je základní chemie, aby kupující měl pocit jak se krásně očistil http://www.chem1.com/CQ/FootBathBunk.html u dlouhodobých půstu ze střev tak jako tak odchází uhynlá mikroflora (i v běžných fekálií tvoří významný podíl hmoty a pokud tedy střeva nepracují, tak holt se musí počkat až se jich nashromáždí takový objem, aby ho střeva začala přesouvat ke konečníku.
Tedy většinou jde o nepochopení základních dějů vysvětlovaných coby odcházející toxiny. Někdy je to záměrný trik, aby očišťující měl pocit, že to teda funguj.
Další weby s vysvětleními třeba zde
http://www.skepdic.com/detox.html
http://www.quackwatch.org/01QuackeryRelatedTopics/detox_overview.html
výstižné!!! díky***
Z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že po niekoľkých pečeňových očistách počet žlčníkových kameňov klesá, až nevychádzajú žiadne. Niektoré majú tvrdší obal podobný jemnej škrupinke, keďže som bol mierne skeptický, tak som to vyskúšal…
Na lekárskych prístrojoch ich nieje vidieť pravdepodobne preto, že ide hlavne o cholesterolové kamene… teda nie tie tvrdé bilirubínové
Jenže zformované cholesterolové kameny vám gastroenterolog na ultrazvuku uvidí.
V okamžiku, kdy je funkce jater a žlučníku zhoršena na tolik, že dochází k zánětlivých procesům a tvorbě kamenů, tak máte daleko specifičtější příznaky než prosté neurotické, které jsou většinou přičinou k očišťování. Cholelitiáza je sice celkem častá, ale to znamená zhruba 20 – 30% populace, ne že každý má v sobě stovky kamenů, které se nedostanou ven jinak, než významně nepříjemným rituálem. V běžném těle se prostě nic nehromadí.
U jaterního flusání — jde o chemickou reakci toho oleje — podrobnosti v odkazech. Očišťujte si co chcete, ale míchání jazyků ukazuje buď na neznalost a nebo záměrné mlžení. A vzájemné kruhové odkazy na očišťovacích webech nejsou úplně průkazný, důkaz, že. Tedy kdo nechce být za šarlatána/hlupáka, nebude míchat jazyk očisty s jazykem vědy, která má nástroje k vyvrácení tvrzení. Dělejte rituál s citronem a olejem za účelem rozproudění čchi a nebo něco takového, nechtějte přesvědčit svou racionální část, že vlastně je logické, to co děláte. Není — je to magicko-rituální chování. Na tom není nic špatného — je to součást lidské existence od té doby, co se objevilo abstraktní myšlení. V okamžiku, kdy se magicko-mytologické začne vysvětlovat rozumem (a opačně)- tak se z toho stává nedůstojná fraška a nebo záměrná, manipulativní lež. Dualita není od toho, aby se spojovala v jedno.
Voila cholelitiasis na ultrazvuku
http://www.youtube.com/watch?v=ArUBRaVHhMU
No to Vaše filozofovanie o dualite je v poriadku, máte možno obavu zaradiť sa na stranu, ktorá sa v drvivej väčšine dá vyvrátit tou druhou stranou…
Ale nejde mi o to, aby som Vás presviedčal o dôležitosti spirituality vo vzťahu k Bohu (alebo teda neviem ako Boha pomenúvavate Vy) — iba sa pýtam, či máte vysvetlenie k faktu, že počet kameňov na začiatku stúpa, potom klesá a po niekoľkých očistách už nevychádzajú žiadne. Pretože mne tento fakt potvrdzuje zatiaľ správnosť tejto očisty.
Upřímě je mi jedno, kolik čeho máte ve svých exkrementech. Jen pokud je považujete za žlučníkové kameny, tak se pletete.
Mimochodem některé internetové flusací autority naopak upozorňují na to, že při první očistě nic nevyjde, a je potřeba proceduru opakovat.
Pro jisotu — to kdy a jak proběhne a nebo neproběhne saponifikace (tedy kolik toho ráno najdete) nemá souvislost s podstatou děje — tedy že jde o saponifikaci, nikoliv o vyplivnutí žlučových kamenů.
A propos s tím ultrazvukem — všechny typy žlučových kamenů, včetně nezformovaných v podobě „bláta“ jsou vidět při ultrazvukovém vyšetření. Ty cholesterolové nejsou vidět na rentgenu. Bába nebo sníh — je to jedno. Konenční medicína je hloupá a nedostatečná, pomůže rituál — tedy odborný proces, na který je medicína krátká, ale internetové fórum má jasno.
Jen vulgárně matrialistické pojetí špatně pochopeného marxismu má pocit, že racionální poznání je více než cokoliv jiného. (nebo že transcendence a spiritualita je pouhé vysvětlení blesků a hromu před tím, než lidé pochopili přírodní zákony)
Není — každé popisuje a spoluurčuje jednu část lidské reality. Ovšem velmi snadno může sloužit jako ochrana před nejistotou a chaosem a pak je najednou snaží aplikovat na cokoliv. A u očištných rituálů je to obzvláště absurdní
Az do teto chvile jsem mel tento blog rad. Z clanku je citit velka potreba si na neco postezovat a poukazat na to, ze nejake ocisty jsou hrozne spatne. Ze by autorce nefungovaly jak si predstavovala? Je z toho citit frustrace az to hezke neni. A nejake radoby vtipne obrazky s Obamou atd. coz ma jakoby navodit „veselou atmosferu“ toho povidani?
A neustale odkazovani se na moderni medicine je velmi usmevne..
Děkuji za ad hominem a podrobnou osobní psychoanalýzu. Zejména od anonymů to potěší. Jen bych ráda upozornila na další Freudův objev a tím je fenomén odporu.
A teda doporučuju taky pár lekcí v chápání psaného text, máte v tom značné mezery.
Já mám naopak tento blog ráda ještě víc. Párkrát jsem při hledání nějakých odkazů o výživě našla stránky, kde byly návody na tu očistu jater a střev a další zrůdnosti. Docela mě to nejdřív vyděsilo, pán se tam snažil tvrdit, že se tím dostal ze všemožných nemocí a problémů. Pak jsem si o tom něco málo dohledala a zjistila, že klistýry a další „rychlé a zázračné“ očisty jsou naopak pro tělo velmi nebezpečné, ničí zdravé prostředí v těle. Navíc se na tom ti lidé stanou potom závislí. Jen více takových článků a osvěty, aby lidi neblbli.
no upřímně mě přijde jako projev odporu, respektive popírání, výše uvedený článek. nemusí s věcmi člověk souhlasit. může psát, co se mu nezdá a proč a co si myslí. tohle je mišmaš, kde je hlavní to poplivat. ale přitom se chodí kolem, aby člověk nepřišel k úhoně protiargumentem či zřejmě oprávněným nařčením z podjatosti. takto se nepíše s čistou hlavou. takovéto věci se píší do zásoby, pak se z toho člověk vyspí a po přečtení to buďto vymaže nebo zkoriguje. to je ovšem jenom takový neškodný první level. ovšem útočné reakce na nesouhlasné příspěvky už jsou vážně silná káva. že by tady taky platilo: „freude na tebe vždy dojde“ a kdo s čím zachází tím taky schází? je to opravdu dobrý podklad pro psychoanalýzu…
Ach jo. Opět si pletete pojmu s dojmy. A stále nechápete, že neříkám očistné metody jsou fuj, ale že je volovina je popisovat je terminologií z medicíny, protože v tomto paradigmatu to prostě funguje jinak.
Psychoanalýza je něco naprosto jiného, než že si přečtete něco, co nepochopíte a posléze prohlásíte že autorka je taková a nebo maková.
Ad libitum, ad nauseam.
Jedinný příčetný protiargument tu nezazněl. Popisujete dojmy o tom, že by se text měl vymazat, ale bez jedinného reálného oddůvodnění.
A co myslíte že je útočnější reakce — nazvat autorku chorým mozkem a nebo konkrétně poukázat na rozpory a voloviny v
textu?
Takže znova a fakt začít myslet — i když to bolí. Postupně své pokusy o diskuzi cizelujete, takže je tu jistá naděje, že nakonec napsané pochopíte.
až na to, že psaný text nechápete vy. ani to, že moje reakce je reakcí na vás, takže se z toho nemůže vyvléknout, poukazováním na mě. bez vašeho textu a reakcí by tu nebyla moje reakce. to jak jste zareagovala na můj příspěvek nějakou chorobu mozku zřejmě naznačuje, ale já jsem o tom nepsal. a v neposlední řadě, poslední příspěvek je od nezaujatého, čerstvého návštěvníka, které mu stránky líbí (?) nebo spíš líbili. předchozí příspěvky psal někdo jiný…
Očišťovači skrytě touží po ošukání do zadku. Jenže to jim přijde moc homo, tak to transformují do očistných klystýrů a focení ranního průjmu. Prosté.
Kdyby si jejich manželky pořídily pořádný připínák, problém by se vyřešil.
ehm… mno… a ani toto v tom článku není řečeno. A vlastně ani naznačeno.
Trefné!
Jen chorý mozek by si spletl bláto s pískem. Jaterní očistu jsem opakovaně podstoupila a s parnterem netrpíme nedostatkem sexu ani mateřské lásky ani ničím podobným…Paní Zuzka v článku splácala moc věcí dohromady.Snažím se pochopit její pohled, že šarlatánství se poslední dobou kolem nás objevuje příliš často.
To je sice pěkné že máte spoustu sexu, ale ten článek je zcela o něčem naprosto jiném. Uznávám, že napsané teze nejsou úplně triviální, ale nečekala bych že s pochopením budou mít někteří takové problémy. Zejména když sami očišťují. A bojí se podepsat. A jsme zase u toho Freuda a jeho odporu.
Výhodou budiž že pak tedy takovéhle příspěvky ukazují, že jde spíše o to co mají problém s chápáním odlišných jazyků, než o podvodníky, kteří je komolí záměrně.
Na to módní „mít“ sex už přece dávno odpovídá Sigmundův následovník Fromm .. bych to neřešil.
Ve vaší odpovědi a vašem článku je znát, že reagovat může kdekdo, protože je to splácanina kdečeho.
Pokud jsou reakce respondentů mimo mísu, měla byste si příště dát více záležet na jednodušším vyjádření svých pravd. Ta alegorická kolekce obrázků odvádí čtenáře od tématu.
No to se tak ve veřejných debatách stává, že reagovat může kde kdo.
Podle toho, nakolik je schopen pochopit řečené, nakolik zvládá vstřebat i paradoxní informace a nebo se nenechá rozptýlit doprovodnými ilustracemi se dá velmi spolehlivě usuzovat na jeho schopnost porozumět psaného textu a kritického myšlení.
Jo a taky zbytečné nadužívání cizích termínů, navíc ve špatném významu je taky celkem vypovídající. Sorry — ale ty ilustrace jsou dosti doslovné a ani do těch freudiánských stripů alergorii nedostanete. Ale to jsme zase u nevhodného používání jazyka, který neovládám, že.
Skvělý článek, díky za něj. Bude to trošku boj s větrnými mlýny.
Uf, bylo to vážně dlouhé 🙂 Ale zajímavé a dobré čtení, jen jsem v průběhu měl pocit, že styl článku právě zastánci detoxikace nepochopí — což je nakonec z komentářů evidentní.
by the way: o kterém zakladateli makrobitiky v článku mluvíte? Měl jsem za to, že za zakladatele je považován George Ohsawa a ten zemřel v 73 letech?
Dlouhé ale hodně zajímavé čtení! A navíc i zábavné…
..že v črevách sa nič neusadzuje? To más odskúšané na sebe? Ja mám trochu inú osobnú skúsenosť. Už to budú tak tri roky čo sme ešte s kamošom a kamoškou skúsili psyllium kúru. Ja som v tej dobe bol už rok a pol na viacmenej surovej strave (žiadne pečivo, mäso, v podstate žiadna balená strava,.…..) + pravidelné celoročné plávanie v jazere + cyklistika. Kúra trvala mesiac. Asi po dvoch týždňoch som bol večer na záchode (na velkej) a keď som si išiel utrieť zadok tak som zistil, že mi z neho niečo trčí, niečo pevné! Tak som si zobral do ruky toaleťák a normálne som si to musel zo zadku vytiahnuť!!! Vizeralo to presne ako z obrázkov o črevnej očiste — tá vec držala svoj tvar, ako keby to bolo v igelite alebo niečo podobné. Hnus jak sa patrí! A ako píšem, to som bol už rok a pol na ceste k zdravším zajtrajškom. Takže si ani nechcem predstavovať čo má v črevách väčšina ľudí, ktorí o tomto tvrdia že je to hovadina. Ešte zaujímavosť na záver, kamoš aj kamoška čo tú kúru podstúpili tiež boli sklamaní, nefungovalo im to, nevyšlo z nich nič. Môj osobný záver je ten, že je to ako keby si išiel pravidelný dlhoročný fajčiar liečiť trebárs plúca, ale neprestal by fajčiť. Oni tiež neprastali jesť svinstvá. Teda psyllium sa spotrebovalo pri vylučovaní toho čo zrovna zjedli, a nie na odstránenie usadenín. Ešte tá kúra spočívala v tom, že každé ráno som vypil pohár čistej vody s rozmiešanou lyžicou psyllia a večer som zasa vypil pohár slabšieho čaju z listou senny.
Toť moja osobná skúsenosť! K článku by sa toho dalo popísať ešte hodne (minimálne o tom myslení), možno nabudúce..
Než človek začne niečo kritizovať, tak by si to mal najvrv skúsiť.
p.s. zahoď Freuda, skús Junga!
Dokud mi tu anonymové popisují své fekální rozkoše s takovými podrobnostmi, je Freud velmi, velmi přiléhavý.
A opět se opakuje vzorec, že jsem přijde někdo kdo mě paternalisticky a ad homiem cosi vysvětluje, bez toho, aby pochopil to základní sdělení o odlišných jazycích a jejich míšení. Ano, je to netriviální myšlenka, ale i tak…
Jinak ty případné kusy hmoty vycházející z pústujících jsou odumřelá střevní mikroflora a vrstvy sliznice, které se normálně dostávají z těla během běžného trávicího cyklu. Pokud ovšem jaksi pohyb střev ustal, tak se čeká, až se jich nashromáždí dostatek, aby pohyb střevem zahájily. A vhledem k absenci potravy a jiné hmoty to může mít takové divné konzistence.
.. podobnú odpoveď som čakal. Napísal som to po lopate, tak ako to bolo. To že ti je reč o prirodzených veciach proti srsti značí skôr na nejaký komplex, ale to by sme sa dostávali už k Jungovi… O rozdielnych jazykoch a ich miešaní som nič nepísal, reagoval som len na tvoje zavádzajúce a neoverené tvrdenie, že v črevách sa nič neusadzuje.
Kúra nespočívala v žiadnom pôste, normálne som sa stravoval, teda pre mňa normálne. Psyllium a ten čaj boli iba ako doplnok.
P.S. v tej dobe a aj teraz vážim cca 70kg a výška 185cm. Takže žiadny gaučový tučko guľko, z ktorého by bohviečo vyšlo..
P.S. 2 čo keby si to skúsila na vlastnej koži? Balík psyllia a senna čaj kúpiš za 200 Kč, len by si musela podla mňa aspoň počas kúry dodržať tú moju „diétu“..
To nemyslíte vážně, ne? Jako trolling dobrý.
Takže co tu máme — paternalismus, ad hominem, psychologizování na základě mixování pojmů s dojmy. Jungovo chápní komplexu fakt nemá nic společného s běžným pojetím mindráku. Nehledě na to, že když už bychom mluvili o tom, že veřejně sdílení fekální slasti považuji za symptom, tak jsme pořád u Freuda, případně u Freudové a egoobranných mechanismů, nikoliv u Junga, kterým se tak oháníte.
A samozřejmě že nepíšete o míchání jazyků, protože jste nepochopil ten koncept, který je jaksi základním sdělením článku (a je to tu několikrát výslovně zopakováno). Kdybyste tento koncept pochopil, tak pochopitelně vedete argumetnaci tak, aby opakovaně nepotvrzovala moje premisy, které se snažíte rozporovat.
Proto taky jste schopný v klidu napsat že nadužíváte laxativa ( „ale dyť senna je jen příroda, neasi“) a dáváte to do souvislosti s tím to že při takové kůře jste měl divné fekálie.
Ale tak to ve sktuečnosti není — to jaké máte exkrementy nemá nic společného s funkcí střevní membrány — tedy jestli se na tom něco ukládá a nebo neukládá.
Proboha — vždyť jste sám napsal, že to fungovalo jen u vás, ne u vašich známých. A místo toho, abyste teda naznal, že holt původní hypotéza nejspíše neplatí, tak vymyslíte ptákovinu na základě domnělé podobnosti procesů v plicích s trávením.
Kdybyste si vzal nějakou učebnici týkající se gastroenterologie a fyziolgie, tak by vám to došlo. Ale to je moc práce a příliš velké riziku zpochybnění toho, co vám pomáhá cítit že máte kontrolu ve svých rukách.
A pokud nevěříte učebnicím, ale potřebujete osobní zkušenost, tak se skamaraďte s nějakým gastroenterologem a nechte si promítnout libovolné množství záznamů z koloskopie — ty lidi mají za sebou 12 hodin hladovky a jednu dávku laxativ. Podle všech očišťovacích teorií by měli mít střeva jak pařížské stoky. A vono tam nic usazeného není …
Jeden ukázkový záznam máte v odkazu v článku. Spoustu dalších najdete na youtube a nebo na stránkách amerických lékařských fakult. A nebo si teda zajděte ke zdroji na nejbližší gastroentero, pokud nevěříte videům na internetu.
Váš osobní záznam pochopitelně nebude platný, protože vy máte přece čistá střeva díky senně a psyliu.
No nic.
Proto tato vaše zcela a naprosto iracionální leč tak vášnivě obhajovaná tvrzení ukazují na to, že ve skutečnosti jde o rituál a potřebu kontroly a všechny tyhle věci, o kterých píšu. A že se to velmi podobá tomu, co psal před sto lety Freud. To si ověříte tím, že si od něj něco přečtete. Ne že máte pocit, že Jung je lepší než Freud, zejména co se podobných témat týče. Na rozpoznání květin je zbytečné si brát klíč k určování ptáků.
nápověda — dlouhodobě užívaná laxativa rozhašují střevní funkce a pak z nich lezou divné věci.
..no dobre, takže poporiadku.
1. parentalismus: ospravedlňujem sa za to že som Vám tikal. Mal som dojem že tu vládne skôr kamarátska atmosféra.
2. ad hominem: priznávam sa! Ale zároveň nemám pocit, že Vaša argumentácia sa tomuto vyvarovala.
3. Jungovo chápanie komplexu má naopak hodne spoločného s tým čo píšete.
4. Verejné zdielanie fekálnej slasti: máte dojem, že moja skúsenosť išla popísať nejakým iným spôsobom, do ktorého by nebolo možné vtiahnuť Freuda? Je podľa Vás možné sa o hovne baviť ako o prirodzenej veci bez toho aby sa do toho ťahal Freud? Inak nebol som to ja čo na svojom blogu uverejnil článok venujúci sa týmto veciam.
5. Miešanie jazykov: to miešanie jazykov a nabádanie pred ich miešaním je vec stará tak 300 rokov. Počas celej histórie ľudstva až do doby Newtona, Descartesa, Galileia,.. sa tieto dva jazyky nerozlišovali. To až týto páni zaviedli pojmy dualizmu, mechanicizmu,… Týto páni položili základy moderného čisto vedeckého pohľadu na svet, len bohužiaľ, všade vôkol seba môžme vidieť kam nás to priviedlo po všetkým možných stránkach. Preto tento pohľad odmietam.
6. to prečo sa domnievam, že u mňa psyllium a senna fungovali a u kamošov nie som jasne uviedol. Keď niekto robí niečo pre svoju očistu a zároveň robí aj pravý opak tak podľa mňa je výsledok čistá 0.
7. kontrola vo svojích rukách: Áno, za svoje zdravie sa snažím mať kontrolu vo svojich rukách a neprenechávať svoju zodpovednosť rukám doktorov, tak ako to činí asi 99% ľudí okolo. Preto sa stravujem tak ako sa stravujem, preto sa otužujem,… Odkedy som s tým začal mi to vychádza. Chorý nebývam, tada až pokiaľ to cez zimu nepreženiem vo vode.. Preto som aj zavítal na túto stránku.
7. spomínate aj rituál. Spomínanú kúru som podstúpil raz v živote! Odvtedy si len občas dám do pohára s vodou trochu psyllia a vypijem. Naposledy to bolo možno pred pol rokom. Rituály mám, ale toto medzi ne teda určite nepatrí.
8. bohužiaľ gastroenterológa nepoznám, ale zato poznám hodne iných doktorov — mojich bývalých spolužiakov. Len jedinný jeden z nich sa zaujíma o svoje zdravie a o to ako ho upevniť. Zvyšok robí presný opak, a navyše v tom „podporujú“ aj ľudí okolo.
9. Senna stojí pár korún a výsledok na stolicu má jednoznačne pozitívny. Dosť pochybujem, že to čo zo mňa vyšlo by sa dalo pripísať na vrub tomu, že laxatíva rozhasujú črevné funkcie. To by potom podobné akúsenosti ako mám ja muselo mať ďaľších milión ľudí.. To čo zo mňa vyšlo vo mne určite dobrotu nerobilo!
Spousta úsilí ale jen náznak argumentace chybí. To že něco zopakujete není argument.
Pokud nějaký termin nechápete, je dobré ho nepoužívat. Pokud si u nějakého principu nejste jistý, bývá dobré si o tom něco zjistit a teprve pak rozumovat.
Příklady toho jak nerozumíte tomu co píšu a jak si pletete pojmy s dojmy. Paternalismus vážně není o tykání. Rituální chování nemusí být opakované. Kartezánský dualismus naprosto nesouvisí s tím, co se vám tu snažím vysvětlit. Modernitu do toho netahejte, neb to celé jaksi vychází z postmoderny, sémiotiky a takových věcí, že. Naopak vaše vidění je značně dualistické — to že máte potřebu se vymezit proti rituálnímu chování a trváte si na tom, že váš postoj je plně v souladu s fyziologií to jen dokazuje.
Ad libitum, ad nauseam.
Sestimsmiřte — tím že tu budete dokolečka mlít to samé se na věci nic nezmění, jen ukazujete, jak moc musíte bránit svou víru.
Než zkusíte další várku opakování svých tvrzení, zkuste se hluboce, skutečně hluboce zamyslet jak to myslím tím, že tím co tu produkujete ve sktuečnosti jen potvrzujete moje teze.
pardon, v bode 9. som mal na mysli psyllium, nie sennu..
A ano já vím, že je těžké akceptovat to, že tomu prostě nerozumíte, zejména když vám to sděluji stylem, který je na hranici arogance.
Ale to že je to pro vás těžké vážně nemění podstatu věci — tedy že se ve střevech nic neusazuje, že vaše zkušenost a to jak si ji vysvětlujete nemá nic společného s fyziologií lidského trávení a že jste prostě nepochopil, co v tom článku píšu.
Dobrý článek, starý pan Freud by měl určitě radost. Ale přesto k němu jedna poznámka z hlubin mé profesní deformace. Doporučovat newageákům, aby „nemíchali jazyky“ vědy a náboženství/magie je totiž obdobné, jako doporučovat křesťanům, aby ze svého náboženství okamžitě odstranili Starý zákon a veškerý jazyk, který připomíná judaismus. New age není žádná věda a není důvod, proč by se někdo, kdo stojí zcela mimo akademii/univerzitu, měl cítit povinen oddělovat diskursy — náboženské myšlení si vždycky dělalo, co chtělo, ať se to těm, kteří to které konkrétní myšlení nesdíleli, líbilo nebo ne. A nejen to. New age jako dědic evropského esoterismu přímo vyrostlo na principu, podle něhož všechno souvisí se vším. Lze se divit, že míchá vědu s magií, východ se západem, střeva se spiritualitou a konspirační teorie se snahou dosáhnout dlásen s pomocí klystýru? Samozřejmě se to vědcům a vysoce vzdělaným, vědecky uvažujícím jedincům nemusí líbit, ale to je tak asi všechno, co se s tím dá dělat, potírat to je prostě marný boj. S nadsázkou řečeno, „detoxifikační kůry“ jsou pořád ještě lepší a fyzicky méně destruktivní (dokonce podstatně), než některé jiné projevy očistných trestů v dějinách náboženství lidstva, v porovnání s nimiž se jeví bezmála jako zdravá a doporučeníhodná zábava (nejrůznější extrémní askeze, umrtvování, bičování, řezání do těla, perforace a tak dále — jsou opravdu „lepší“ jen proto, že se dané kultury nezaštiťovaly vědou a nemíchaly libovolně diskurzy?). Jistě, může se nám to zdát jako dětinské, důvěřivé, neurotické chování a obhajoba těchto metod zase jako boj proti externímu nepříteli, na jehož základě si vytváříme nějakou tu sociální identitu (což je nepochybně do velké míry pravda — ale není snad tvorba identity důležitou součástí veškerých náboženství? Proč je to špatně zrovna u new age? Proč je tak důležité, aby to zrovna newageáci pochopili a nechali toho? Proč místo toho touhle dobou nedoporučuješ šivaistickým asketům, ať vypadnou ze žároviště, navlíknou na sebe něco slušného a jdou se pořádně najíst?). Ono by možná stálo za to zvážit, zda samo lpění na čistotě vědeckých termínů a odpor proti jejich vulgarizaci a exportu do new age nevypovídá zase něco o té druhé, „naší“ skupině nadšenců, která evangelizuje úplně stejně, jako ta první. Snad bychom toho Freuda mohli aplikovat i na sebe. A když už tu pán zmiňoval Junga, tak se chce volně pomeditovat na téma stínu, ale protože na rozdíl od Tebe nejsem psycholožka, tak si to raději nechám od cesty. 🙂
No moment — já nechci po new age, aby nebyli new age, ale po lidech co prodávají (byť třeba jen za čtenost článků) návody kterak se vyléčiti a používají k tomu zdání odbornosti, aby se teda doučili základy, protože jinak působí buď jak nedoukové a nebo jako šarlatáni.
A teda nemám v plánu posuzovat co je nebo není zdravý rituál. Ale holt se strefuju do snahy maskovat psychologicko/spirituální potřeby za pseudovědu. Aniž bych tím říkala že jedno z toho je lepší nebo horší.
Vynikající článek! Máte veliký přehled, jste inteligentní a navíc s talentem psát poutavě. RESPEKT!
Ahoj Zuzi, jak člověk zkouší, taky jsem si prošla pár takovými domácími očistami — olej a epsomská sůl, prolívání se vodou s obyč solí, tři dny na citrusových šťávách apod., určitě bych došla i ke klistýru. A pak mě zaujaly takové ty věci okolo mikrobioty a najednou jsem si uvědomila, jak jsou tyto očisty nepřirozené. Že člověk si stravou dlouhodobě v těle pěstuje kamarádské potvůrky a najednou čau a vypláchne je dopryč. Stejně mě ale touhy po očistě neopustily a teď jedu na vlně chlorelly, spiruliny, ječmene, občas období zeleného jílu, nebo aktivního uhlí, ashwagandha… Máš na tyto věci udělaný názor? Nebo něco podobného na doporučení? Sama si říkám, že možná jenom zase slepě sleduju trendy a časem přijdu k nové pravdě. A jinak ještě snižování stresu, strava obecně a cvičení — i když to se u mě s počtem přečtených článků (a zkoušením) taky mění 🙂
Zdravím, Petro.
Já jsem nikdy tyhle hrozně moc odborné věci (trendující očisty) neřešil, Vždycky jsem jedl to, co mi vonělo, chutnalo a křupalo dobře mezi zubama a jazykem a hlavně tak nějak poslouchal ty pomocníčky, co mi staví tělo. Když řekli, že už je toho moc (byl jsem plný, nebo mi to přestalo chutnat), tak jsem to přestal jíst (A když na radu nedal a nepřestal, tak zvracel, chvála alkoholu!) Když řekli, že toho mají málo (dostal jsem na něco chuť), tak jsem si zobl. Lízl. Zmrzka! Ono to tělo většinou ví co chce. Kecá do toho, co potřebuje. Jo a pointa je, že se cítím zdravý již po téměř 40 let i při pojídání náhodné stravy složené od třaslavých kolenoidních děsů, až po fermentované šťastné klíčky naložené v japonské superpotravině a zajídám to čokoládou. Jest třeba poslouchat ty naše chudáky utrápené, co za nás makají každý den od narození až po smrt. Ono to funguje. A občas si přečíst něco ve Vesmíře.cézetu, nebo na google schollaru.Tam ovšem chodí jen šprti, tudíž nedoporučuji prezentovat před kamarády, hrozí veřejný „shaming“ (má to českou variantu? — shame na mě!).… Nejpřirozenější je spást to, co roste vůkol a není moc pojezděné traktorovými chemtrails. Babča to tak taky dělala a žila až do nevímkdyjá
Díky za článek. Můj muž, než jsme se poznali, střidal očisty jednu za druhou. Teď má potíže se střevy a nevím, zda se z toho dostane. Jeho experimenty jsem utla. Jen teď nevím co s těmi jeho střevy. Ale to je pro doktora. A všem, kdo přichází očistnou kúrou, nechť zdraví slouží a ještě ať zkusí očistnou kuru na hlavu. Pomáhá.
Dobrý den,
ráda bych se zeptala co si myslíte o pojmu propustnost střeva? Tento pojem začíná být momentálně skloňován čím dál více. Případně máte o tom také nějaký článek?
Děkuji
Milá Lenko, tenhle termín je dobře zaveden a slýchám ho na konferencích přímo od lékařů, výzkumníků a mikrobiologů, ale nutno dodat, že je stále velmi vágní, problematika nekonečně komplexní a není popsatelná tak snadno jako třeba cukrovka. Je potřeba termín vnímat spíš jako hypotézu, ke které neexistuje (a asi ani nebude nikdy existovat) nějaké jednoduché doporučení na opravu. Okrajově jsme o tom psali v zápisku ze semináře Mikrobiom a možnosti jeho ovlivnění, Zuzka hodně zajímavého zpracovala v článku Mýty a bludy 1.01: Co všechno se ve střevech neděje zmiňuje ho vždy paní profesorka Tlaskalová-Hogenová jako třeba na semináři Současné trendy ve speciální výživě, pracuje s ním doktor Honzák v knize Ať žijou mikrouti nebo manželé (mikrobiologové) Sonnenburgovi v knize Zdravá střeva.
Pokud budete Googlit, pomůžou termíny jako gut permeability, leaky gut, mikrobime a nezapomeňte také přidat občas slovo myth. Kvůli výše zmíněné komplexnosti problematiky ale ani nehledejte řešení či prevenci, všechny návody budou přinejmenším smyšlené.