Mléko a sýry — Domácí mlékař
25. ledna 2015; přečtete za 6 minutAsi jste si všimli, že nějaké složitější sýrařské postupy tu nenajdete. Maximálně kefír. Má to několik důvodů — nemám dostatečný zdroj mléka (na pořádnou sýrařinu ho potřebujete v litrech) a nemám prostor na zrání sýru s kontrolovatelnou teplotou a vlhkostí. No a hlavně pozorný čtenář tuší, že mi plně vyhovuje princip „nakrájet, posolit, zajistit aby k tomu nemohl vzduch, počkat“ a nic víc. To se sýrem sice taky můžete dělat, ale budete mít jen velmi omezenou škálu toho, co vyrobíte.
Sýrařina je totiž plnohodnotné řemeslo a zatímco kvašení zeleniny moc nároků nemá a pečení chleba chce, abyste pochopili pár základních principů, na pořádný sýr potřebujete buď mít někoho, kdo vás to naučí, anebo studovat skripta a odhadovat, který z anglických receptů na webu je příčetný, a který naopak zcela nepoužitelný.
Tedy tak to bylo a touhle cestou si právě prošli Hadašovi z Kopce, a když už se jim sýr začal dařit, tak o něm začala paní domácí Klára psát na blogu Co nového na kopci. Pak to sepsala do knihy a loni na podzim si ji vydali. Takže kdo touží začít doma dělat sýry, tak si na poměrně dlouhou dobu vystačí právě s touhle jednou, krásně srozumitelnou knihou. S trochou pečlivosti a dostatkem mléka.
Když jsme si s Klárou měnily publikace k recenzi, přistupovala jsem k tomu tak, že je to všechno děsně složité, a že si ji s nadšením přečtu, něco nového se dozvím a pak ji daruju kamarádům, kteří mají kozy, v naději, že mi začnou dělat tvrdé a zrající sýry, a ne furt jen ten čerstvý, který je sice báječný, ale kozí camembert je něco nepřekonatelného.
Plán na infikaci Penzionu u Serváce stále trvá, ale budu jim dávat novou knihu, protože tu, co mám, si nechám sama pro sebe.
Je tam totiž naprosto výjimečná kapitola o výrobě kyselých sýrů bez syřidel — jeho zástupcem jsou syrečky. Ale ve střední a severní Evropě se podobných sýrů z kyselého tvarohu dělá daleko více a tradičně šlo o domácí výrobu, zatímco sofistikovanější sýry se dělaly třeba v klášterech a později se mu věnovali řemeslníci s potřebnými znalostmi. No a právě tyhle kyselé sýry budu zkoušet doma patlat. Už jsem kdysi chtěla udělat syrečky, zejména díky tomu, jak krásně o nich píše Úlehlová-Tilschová, ale úplně se mi to nepovedlo. Teď mám knihu, ve které je to popsané tak blbuvzdorně, že to musím zvládnout i já. A navíc to patří mezi ty sýry, které té pečlivosti zase nepotřebují tolik.
Co ještě v knize najdete?
Velmi srozumitelné, leč zevrubné základy toho, co potřebujete chápat, pokud chcete vyrábět sýry. A pochopitelně ozkoušené, fungující recepty na sýry a mlékařské produkty všeho druhu. Na konkrétní obsah se podívejte sem.
Na rozdíl od jiné české odborné literatury je kniha zaměřená na domácí výrobu. Tedy pracuje se s malým množstvím mléka (no, malým — obvykle do 10 litrů…) a neřeší se hygienickotechnologické podmínky. Takže pokud by to někdo chtěl jako základ budoucího impéria vlastní farmářské sýrárny, tak coby zdroj receptur ideální, protože to snadno pochopí a bude mu to fungovat, ale legislativu bude muset nastudovat jinde.
Pro nás amatéry je to ovšem ideální stav, neb není potřeba přeskakovat kapitoly, které nás nezajímají.
Kromě sýrů najdete návody i na základní mlékárenské výrobky jako je jogurt, kefír, lučina, sýr řeckého typu či kysaná smetana a máslo, a to bez nutnosti pořizovat speciální vybavení. Stejně tak se dozvíte, co ovlivňuje kvalitu sýra a mléka, základní principy sýrařské matematiky jsou skutečně jednoduše vysvětlené a závěrečná kapitola důkladně probírá možné chyby a řešení nastalých problémů.
Moc bych chtěla umět vyjadřovat se tak stručně, systematicky a bez ztráty potřebných informací, jako to umí Klára. Ovšem nejspíš nemám nárok — i když se fakt snažím, texty mi prostě nějak bují a rostou.
Jedna z dalších skvělých Klářiných vlastností je schopnost vstřebat ohromné množství podkladů a zpracovat je přehledně a tak, že v takové šíři to v jedné knize nenajdete. České či slovenské materiály se kupříkladu moc nezabývají německými či skandinávskými regionálními sýry a v cizojazyčných publikacích se zase nedozvíte nic o výrobě brynzy. O tom, že by se sýraři namáhali dělat třeba s kefírovým měkkým sýrem ani není třeba mluvit. No a v Domácím mlékaři to najdete všechno a ještě spoustu věcí navíc.
Jinak knížka je v měkké vazbě, na recyklovaném papíře a vydávaná svépomocí — tedy v rámci rodinného nakladatelství Analfabet. Nečekejte výpravnou publikaci s ohromujícími fotkami — ale ona stylizace obálky do starého sešitu, kam si babička zapisovala poznámky, jasně vypovídá o tom, jaká je kniha uvnitř. Praktická, užitečná, bez zbytečných efektů. E‑kniha zatím není, snad bude k dispozici.
Jo a Klára se také zmiňovala o tom, že snad píše knížku o chlebu, což by bylo naprosto báječné, protože dobrá chlebová literatura v češtině zatím chybí, natož s tak lokálním důrazem, jaký má ve svých textech a způsobu života Klára. Pak ještě aby Juliana našla čas na knihu o moderním, městském chlebopečení, která naopak bude na křídovém papíře s úchvatnými fotkami, a budu úplně spokojená…
I když Reinharty by někdo česky vydat mohl (pozn. 2016: Pekařský učeň už je).
Základní recepty na chleba z Kopce s dobře vysvětlenou chlebovou teorií můžete zakoupit za dobrovolný příspěvek coby e‑knihu zde, stejně tak tam najdete i recepty na sladké pečení či vaření bez masa. Ale Domácí mlékař je oproti sýrařským textům na blogu mnohem systematičtější, zevrubnější a srozumitelnější i pro naprostého laika. Pokud sice nemáte krávu, či stádečko koz nebo ovcí, ale pěstujete si kefír a tak nějak vám zbývá, tak i v tomto případně nutně Domácího mlékaře potřebujete, protože najedou budete mít pocit, že naopak toho kefíru máte děsně málo.
6 komentářů
Knihu mohu doporučit, najdete tam množství kvalitních tipů a rad. Conovehonakopci.cz sledujeme dlhobodo, vždy nás potěší chutné recepty a příběhy z Kopce.
Děkuji za obsáhlé informace. Uvažuji o fermentoru kuvings. Je to dobrá investice? Využiju ho dostatečně?
Mě by zajímalo jak se ovládá tento fermentor https://www.atranet.cz/fermentor-kuvings-vas-srdecne-zve-ke-zdravemu-stolu. Moc by se mi líbil jako vánoční dárek…
A je to prostě zbyečný předtaženýá krám. Na výrobu sýrů je malý (kolik sýra uděláte ze 2 litrů? Pár deka), na ocet a zeleninu nepotřebujete zrací komoru a na jogurt vám na domácí použití stačí široká termoska.
A jestli ještě někdo z nějakého marketingového týmu bude prudit s tím, aby si udělal reklamu pod cizímí weby, aniž by se předem domluvil, tak takovéhle šmejdské postupy mívají na facebooku docela ohlas… A ne — negativní reklama v rámci sociálních sítí není taky reklama.
Knihu mám a jsem z ní nadšená, když je čas, zkouším podle ní vyrábět sýry. Ale času tolik není a taky jsem hledala něco na způsob „nakrájet, posolit a počkat“ 🙂 na jedněch francouzských stránkách jsem našla postupy na výrobu sýra z kefíru (z houbiček). Kefír se nechá zfermentovat, dokud se zcela neoddělí syrovátka, ta se pak slije a sýr je na světě, může se nechat zrát, příp. zaočkovat nějakým „plesnivým“ sýrem. Je to úžasně jednoduché, nenáročné odměřování, dodržování hodin a sýry jedna radost. Zrovna mi ve sklepě zrají krémově „tekoucí“ camemberty.
Mám oba díly knihy.
Je skutečně velmi povedená. A nejen jako příručka. Dá se v ní po večerech číst. Jen tak.