Zdraví prochází žaludkem (TV dokument, 2024)

Mám rád dokumentární filmy, které na mne nemluví jako na člověka, kterého je potřeba neustále ohromovat běžnými jevy. Které nemají dramatický voiceover a nepoužívají záběry hořící nebo kvetoucí planety.

Dokumentů o jídle a zdraví je nepřeberné množství, většina z nich je provedena příšerně a v podstatě vodí diváka jako loutku, aby nakonec nad úplnými banalitami pokýval uznale hlavou, že už tomu tedy dostatečně rozumí, ale do jeho návyků to vnese jen další dílek, který při vší té složitosti protichůdných informací není schopen udržet příčetně v chodu při každodenní praxi. Anebo je mu úplně k ničemu, jako třeba netflixová ℗otrava (2023), která jen děsí veřejnost nedostatečnou sterilitou potravin v USA.

Když ale na mě ve výběru dokumentárních pořadů vykoukla známá tvář známé sympatické propagátorky bobků Giulie Enders, podle jejíž knížky The Gut (2015) vznikají interaktivní muzejní expozice o lidském trávicím systému, moje reakce na tlačítku [▶] byla rychlejší než děcko po prvním kari. A když se už ve druhé minutě objevil i Justin Sonnenburg, bylo to jasné. Usedl jsem s miskou čočkové miso polévky a grahamovými tyčinkami k televizi a hostina začala.

Dokument je pestře poskládán z hledání příčin zdravotních potíží čtyř osob s úplně jinými životními příběhy: Maya Erickson, michelinská cukrářka, se ztrácí v doplňcích stravy a na vrcholu své kariéry přešla z anorexie plynule do ortorexie; podnikatelka se třemi dětmi Kimmie je už tabulkově morbidně obézní a nic jí nepomáhá, psycholožka Daniell trpí úzkostmi a syndromem dráždivého tračníku (IBS) a profesionální soutěžní žrout Takeru Kobayashi už nepoznává pocit hladu nebo sytosti. Všichni odevzdají vzorky stolice k DNA sekvenování a všichni podstoupí vyšetření magnetickou rezonancí mozku při sledování obrázků s jídlem. Průběžně se u nich dozvídáme, na jaké dysbalance ve střevě a mozku se u nich přišlo a co by zhruba mohlo vést k nápravě hlavy i břicha.

Většina probiotik, která si můžete koupit, nejsou gastrointestinální mikrobi. Nemají žít ve střevech. Obvykle jsou to mikrobi spojení s fermentací mléka nebo sýru, organismy rodu Lactobacillus.
Nejsou stavění na to, aby se tam usídlili. Je to jako byste do amazonské džungle hodili pokojovou rostlinu a marně doufali, že tam poroste.

Jack Gilbert

Průběžně do děje vstupuje s vysvětleními Giulie za nezbytného doprovodu roztomile uháčkovaného jídla, mikrobů a trávicího traktu. Sekundují jí neurovědec John Cryan, který se zabývá signalizací na ose mozek-střevo, neuropsycholožka Annie Gupta, genetický epidemiolog Tim Spector, mikrobiolog Aashish Jha a mikrobiální ekolog Jack Gilbert. Ti všichni dávají v kontextu nahlédnout do toho, čím se zabývají a jakou to má spojitost se sledovanými hosty. Dojde na sběr a DNA sekvenování střevní mikrobioty vesničanů v Nepálu, varování před samoordinováním fekální transplantace a citování některých (už docela zpopularizovaných) zjištění ze studií provedených na bezmikrobních myších.

Nakonec se tedy dozvídáme, co se v hlavách a trávicích systémech našich čtyř respondentů odehrává, nicméně závěry jsou střízlivě opatrné: vraťte se ke skutečnému jídlu ze základních surovin, vykašlete se na doplňky, prášky a hledání jedné superpotraviny, přestaňte počítat kalorie a vitamíny. Spočítejte raději, kolik druhů rostlinných surovin (syrových i fermentovaných) jste za týden snědli — když to bude 20 – 30, tak jste na dobré cestě.

Mikrobiom v medicíně mění pravidla hry, protože si každý může hrát na lékárníka výběrem těch správných potravin.

Tim Spector

Mám z takových počinů dobrý pocit už jen z toho titulu, že se v nich nic neprodává. Ani strach, ani potravinový doplněk, ale něco tak ekonomicky nezajímavého, jako je vláknina v normálním jídle. Jestli vás nebaví číst naše dlouhatánské litanie, věnujte dokumentu tu hodinku. Zjistíte, že každodenní jídlo je mnohem jednodušší, než se může zdát.

Zhlédnete buď na Netflixu nebo to shlédnete jinde, když to budete hledat i s tou pravopisnou chybou.

Další čtení

• Jarní (ne)očista s lékařem
• Mikraut aneb Hostina pro bakterie
• Jak to dostat do dětí
• Vydáváme Kuchařku na doma!
• Justin a Erica Sonnenburgovi — Zdravá střeva (recenze)
• Luštěniny (konečně) každý den

Vláďa Sojka

Na blog Zkvašeno přispívám od roku 2017, zajišťuji technický chod a provádím základní jazykové korektury. Ve svém volném čase samozřejmě kvasím, reinstaluji kávovou kulturu, fotím a určuji houby, peču chleba, chodím po Českém krasu a obdivuji přírodu.

Na mém malém e‑shopu Fermentárum.cz seženete rozličné kultury pro domácí kvašení a literaturu. Pořádám pro veřejnost nepravidelně workshopy a přednášky, přijíždím s tématem fermentování potravin na pozvání do knihoven, škol, domácností, restaurací i na festivaly. Nabízím i individuální online konzultace a přednášky. Kontakt info@fermentarum.cz